Borůvkové blaho

Nejlepší věci potkávám, když to nejmíň čekám. Třeba v horské chaloupce u starého pána, kterému děti říkaly skřítek. Jestli to byl opravdu skřítek, nemůžu potvrdit, ale lívance uměl. Nejskvělejší, jaké jsem kdy jedla.

Nadýchnuté jak sněhová závěj, dozlatova vysmažené a s borůvkami. Technicky vzato jde o hybrid mezi českými kynutými lívanci a anglosaským modelem kypřeným práškem. Jisté je, že se v nich snoubily nejlepší vlastnosti z obojích. 

Přesvědčte se sami. Budete na to potřebovat:

1/2 kg polohrubé mouky
1/2 litru mléka
3 vejce (žloutky a bílky zvlášť)
3 dkg rozpuštěného másla
5 lžiček cukru
2 lžičky soli
1 sáček sušených nebo 1/2 kostky čerstvých kvasnic

A dál:
Smíchejte všechny přísady kromě bílků a nechte řídké těsto vykynout.
Potom přimíchejte ušlehaný sníh z bílků a můžete smažit.

Pokud se nacházíte v Krkonoších, ozdobte sladkým prašánkem, kysanou smetanou a borůvkovou zavařeninou.

Kanadská varianta s javorovým sirupem taky stojí za vyzkoušení. Obzvlášť v neděli dopoledne.

Kroupy jsou cool

Doma jsme kroupy nejedli, protože tatínek je neměl rád. Upřímně, představa kroupového kuby nebo šouletu ani mě moc nevzrušuje. To ale neplatí o lahůdce, kterou jsem ochutnala letos ve Finsku!

Bylo v kavárně helsinského Atenea, kde se konala výstava ke stému výročí narození výtvarnice Tove Jansson, která světu dala Mumínky a jejich příběhy. Kdo je zná, pro toho nemusím nic dodávat, kdo je nezná, ať to rychle napraví. Možná pak bude smířlivější k vlastnímu roztodivnému příbuzenstvu, možná ho to podnítí k dobrodružstvím, která mu v rodinném kontextu doposud scházela.

Chuťová kombinace, která mi kroupy představila v jiném světle, je taky trochu dobrodružná. A zároveň báječně jednoduchá. Asi jako dovolená u jezera uprostřed finských lesů. Krevetky, kapary, citrón, pepř. A trocha soli. 

Postup:

Uvaříte šálek krup (nemusíte je předem namáčet, uvařené budou poměrně rychle, tak do půl hodinky. Dejte pozor, aby byly pěkně na skus a hned je slijte, ať neosliznou). Vodu nevylévejte, na konci se dozvíte, jak vám může prospět. 

Nechte vychladnout, zakapejte dostatečným množstvím citrónové šťávy (podle chuti, ale spíš víc než míň), osolte (hodí se použít tzv. uzenou sůl), opepřete hrubě drceným černým pepřem (zelený taky stojí za zkoušku). Chuť musí být dost výrazná, aby pěkně kontrastovala s krevetami. Nechte tak půl hodinky stát a dopřejte chutím důkladné prolnutí.

Pak přidejte scezené kapary (2-3 lžíce) a krevetky (podle chuti a možností peněženky, tak 10-15 deka nebo i víc). Ideálně úplně drobounké, čerstvě vylovené a uvařené, ale můžete použít i ty, co koupíte už vařené. Mražené nedoporučuju, bývají vodnaté. Zlehka promíchejte.

Podávejte s citrónem nakrájeným na osminky. Myslím, že k pití se dost hodí Koskenkorva, ale méně dobrodružné povahy si můžou dát suché bílé.

Přeju šťastnou plavbu novým rokem!

--
Pozn. Kroupy jsou ohromně zdravé na ledviny, v Anglii z nich vaří tzv. barley water. (V českém kontextu kroupový nebo ječný šlem, ale to zní moc odpudivě.) Pro naše účely postačí, když scezenou tekutinu (pokud je příliš šlemovatá) zředíte převařenou vodou. Po vychladnutí přidejte citrónovou šťávu, mírně oslaďte cukrem nebo medem, řekněte si, že vám to prospěje, a pomalu a vědomě vypijte. Ledviny vám určitě poděkují.

Sladká útěcha

Růže dokvétají, večer to zebe od nohou, ideální čas na to zapnout troubu. Pokud v ní budou hrušky s trochou vína, medu a koření, podzim rázem zesládne.

Dušené hrušky si užijete nadvakrát. Nejdřív jejich vůni z trouby a potom kořeněnou chuť s lehkým podtónem tesknoty z časného stmívání. Elegantní dezert vykouzlíte takřka bez námahy. 

Budete potřebovat:
4 pevnější hrušky
200 ml červeného vína
100 ml vody
6 polévkových lžic medu
šťávu a kůru z jednoho bio pomeranče
1 svitek skořice
citrónovou šťávu
hlubší zapékací mísu s pokličkou

Jak na to:

• Z pomeranče škrabkou seřízněte kůru, vymačkejte šťávu a smíchejte v rendlíku s ostatními přísadami (kromě hrušek). Přiveďte k varu a povařte 5-10 minut.

• Hrušky oloupejte, ale ponechte jim stopku. Zakapejte citrónovou šťávou, aby nezhnědly. Opatrně je vložte do zapékací mísy, zalijte horkým sirupem z rendlíku a přiklopte.

• Troubu zapněte na 150˚C, vložte do ní zapékací mísu s hruškami a nechte půl hodiny dusit. Potom hrušky jemně vařečkou obraťte, aby rovnoměrně nasákly sirupem . Pečte ještě asi půl hodiny (podle velikosti hrušek), podle potřeby případně ještě obraťte. 

• Ostrým nožem opatrně zkuste, zda už jsou hrušky hotové (měl by snadno proniknout dužninou). Potom je opatrně vyjměte, sirup nalijte zpátky do rendlíku a chvíli povařte, aby zhoustnul.

• Hrušky podávejte teplé nebo v pokojové teplotě, polité sirupem a smetanou (čím tučnější, tím lepší – jinak se snadno srazí). Dobrá je i varianta se zakysanou smetanou. 

--
Možnosti experimentování se složením sirupu jsou nekonečné, řiďte se vlastní chutí. Vyzkoušejte bílé víno s pomerančovou šťávou a medem nebo cukrem, použijte citrónovou kůru, šťávu z bezového květu nebo crème de cassis (likér z černého rybízu). Z koření lze doporučit „svařákovou sestavu“ v různých obměnách – skořici, badyán a hřebíček. Dobrý je taky kandovaný zázvor nakrájený na plátky.

Hezké babí léto

Devět hříchů, které vám žádný salát neodpustí (a jak se jim vyhnout)

Neodpustí. Uraženě zplihne. Ztratí glanc a bude chutnat jak včerejší noviny smočené octem. Jak na to, aby výsledkem byl skvost jak vánek po dešti? Stačí krapet empatie a vlídné zacházení. 

1. Nejdřív salát operte a až pak trhejte, jinak zbytečně ztratí na chuti.
2. Perte v co nestudenější vodě - v teplé salát uvadne a zplihne.
3. Napusťte si plný dřez vody, aby jste z listů opláchli všechen písek, jinak budete skřípat zuby ještě po večeři.
4. Salát nekrájejte, vždycky trhejte (s výjimkou ledového) - listy na řezu oxidují a nevypadá to hezky.
5. Salát nesmí být mokrý. Voda ulpělá na listech zředí zálivku a výsledek bude nevýrazný. Listy osušte v utěrce, kuchyňském papíře nebo v odstředivce na salát.
6. Zapomeňte na zálivku z vody a octa. Oblečte salát po francouzsku do klasické vinnaigrette. Je to snadné.
7. Zálivku přidávejte nejdéle 10 minut před podáváním
8. Pokud kombinujete listový salát se zeleninou (okurka, paprika, mrkev…) nemíchejte těžší kousky s listy. Použijte jich jen třetinu a větší část naaranžujte nenuceně navrch, až smícháte listy se zálivkou. Jinak zelenina propadá dolů a nikdo nebude vědět, že tam vůbec je.
9. Salát neskladujte v teple, vždycky ho uložte do spodní zásuvky v ledničce. 

Pokud už je salát trochu ovadlý, rozeberte ho na listy, zahnědlé vyhoďte, ostatní ponořte do studené vody, důkladně opláchněte a mokré volně naskládejte do krabičky. Druhý den bude salát tak svěží, že ho nepoznáte.

Tři užitečné tipy navrch:

• salát získá na chuti i výživnosti, když jej posypete opraženými nebo naklíčenými semínky.
• salát bude krásnější a výživnější, když ho ozdobíte jemně nakrájenou nebo nastrouhanou zeleninou (kromě obligátních rajčat nebo okurek použijte řapíkatý celer, fenykl, mrkev nebo červenou řepu).
• do salátu se hodí i ovoce (pomeranč, v zimě zrnka granátových jablek nebo kousky tomelu) a květiny (například lichořeřišnice, brutnák nebo měsíček lékařský).

Šikézní salát aneb Francouzský dressing snadno a rychle

Salát bez zálivky je něco jako blogový příspěvek bez inspirace. Jenže co dělat, když holt nemáte slinu? Jdu na to doslovně a zkouším si představit aspoň zálivku, konkrétně model vinaigrette. 

Nezasvěceným prozradím, že označení pochází z francouzštiny a v překladu znamená „kyselé vínečko“. Už se vám taky sbíhají? 

Zálivka vinaigrette je prověřená klasika a naše oslazená octová voda jí - teď budu brutálně upřímná - nesahá po kotníky. Dobrá zpráva je, že připravit vinnaigrette je podstatně snadnější než to vyslovit. Stačí pár základních ingrediencí a drobných fíglů a jste za hvězdu.

Suroviny:
4 pol. lž. bílého nebo červeného vinného octa (nebo po dvou lžících octa a citrónové šťávy)
4 pol. lž. olivového oleje extra virgin
4 pol. lž. slunečnicového oleje (zastudena lisovaného)
2-3 lžičky medu
1-2 lžičky dijonské hořčice
2 rozdrcené stroužky česneku (nemusí být, pokud jde o romantickou příležitost)
mořská sůl
čerstvě mletý pepř

A teď ty fígle. To hlavní, oč nám jde, je vytvořit emulzi, která ulpí na listech a salát chuťově sjednotí. Doslova oblékne (anglicky se zálivce říká dressing). 
Emulgačnímu procesu napomáhá několik faktorů:
1.    přídavek slunečnicového oleje
2.    hořčice
3.    med nebo cukr
4.    přídavek vody (Tuhle možnost ocení zejména ti, kdo chtějí srazit kalorickou vydatnost zálivky. Anebo prostě ušetřit. Pokud zůstane u dvou lžic, zálivka nijak chuťově neztrácí.)

Postup:
 
Fígl pro ty, kdo nemají moc času. Všechny přísady dejte do malé zavařovací skleničky, pečlivě uzavřete a dobře protřepejte. Máte hotovo. Tipům, jak správně ochutnávat zálivku se věnuji níže.
Fígl pro ty, kdo chtějí udělat dojem. Do menší misky dejte nejdřív ocet, hořčici, med, sůl a pepř (popřípadě česnek). Důkladně prošlehejte metličkou. Smíchejte oba oleje v odměrce s hubičkou a tenkým pramínkem přilévejte za ustavičného prošlehávání. Po deseti minutách máte hotovo.
 
Ochutnávání a dochucování:
Chuť zálivky nejlépe poznáte a doladíte, pokud do ní namočíte list salátu a ochutnáte. Dochuťte  podle svého gusta, někdo má rád zálivku sladší někdo kyselejší.

Důležité:
Salátové listy před použitím důkladně operte a OSUŠTE (ideální je odstředivka na salát, nemáte-li, jemně salát osušte v látkové nebo papírové utěrce). Jinak voda ulpělá na listech zálivku zředí, salát nebude pěkně oblečený a chuťový efekt nic moc.

Se zálivkou to nepřehánějte, méně je více. Uvedené množství stačí na opravdu velkou mísu salátu. Začněte s 4-5ti lžícemi a rukama v zálivce listy jemně promíchejte.  Bude-li třeba, přidejte ještě trochu.

A hlavně: nepřidávejte zálivku dřív než 5-10 minut před podáváním. Jinak to celé zvadne! 

Variace:

• Místo medu použijte sirup z bezových květů a vynechte česnek a hořčici.
• Přidejte jemně nasekané čerstvé bylinky (tymián, rozmarýn, saturejku, estragon…) v harmonické kombinaci.
• Namísto octa použijte pouze citrónovou šťávu. Nebo šťávu z limetky.
• Příjemný chuťový výsledek získáte použitím balzamikového octa (i když zlé jazyky tvrdí, že mu odzvonilo nejpozději v osmdesátkách).
• Další možností je použít jablečný ocet nebo jej zkombinovat s vinným. Vyzkoušejte i různé ochucené octy (estragonový, malinový apod.) 

Do salátu se kromě listů hodí i jedlé květiny, například květy brutnáku (na obrázku) nebo měsíčku lékařského. Své kreativní možnosti rozšíříte přečtením červnového Salátového vydání.

Hodně zdaru!

P.S. Prohřeškům, kterých při přípravě salátu dopouští jen naprostý amatér, se budu věnovat příště.

Salátové vydání – o tom, jak zapustit kořeny

Tenhle týden jsem se definitivě rozloučila se svou zahradou. Místem, kde rašily nápady, o kterých jsem tu psala. A kde jsem je fotila, když se pak staly skutečností.

Je čas povzdechnout si a jít dál. Zapustit kořeny jinde. Což právě teď dělají byliny na okně v mém novém bytě. A mně vyrašil v hlavě nový nápad. 

Dobrá myšlenka si najde živnou půdu kdekoli. Stejně tak mikrosalát. Nemusíte mít zahradu, stačí truhlík na okenní římse. Zasejete, zaléváte a tak za tři týdny máte čerstvé lupení. Nemusíte jednotit ani přesazovat.

Je to lehké. Truhlík naplňte zeminou, semínka rozhoďte docela hustě po povrchu, přikryjte tenkou vrstvou substrátu, jemně přitlačte a důkladně zavlažte, nejlépe rozprašovačem. V prvních dnech přikryjte truhlík buď netkanou textilií (dostanete v zahradnictví), dá se prý použít i kus kartónu. Až rostlinky vyraší a trochu zesílí (asi za dva týdny), odkryjte, dál přiměřeně zalévejte a těšte se.

Sklízet můžete drobné rostlinky nebo si počkat na větší lístky jako jsou na obrázku. Nejlepší je sklízet postupně, abyste výpěstky stihli sníst, dokud se v truhlíku nezačnou moc mačkat.

K dostání je spousta semínek, která se k pěstování mikrosalátu hodí. Samozřejmě všechny odrůdy listových salátů (obyčejný, lollo rosso, dubáček). A pak méně známé salátové rostliny, jako mizuna, rukola nebo hořčice čínská. Ta je pěkně štiplavá a taky salát oživí načervenalou barvou listů (na obrázku výše). Hodí se ale i červená řepa nebo mangold (obrázek dole). 

A určitě do salátu použijte bylinky, které můžete taky pěstovat v truhlíku. Variací je nekonečně a salátová sezóna dlouhá. Jednou přidejte lístky bazalky, jindy mátu nebo i obyčejnou zelenou petrželku. Do dalšího truhlíku zasejte lichořeřišnici, protože salát může vypadat i takhle. 

Hezké a jedlé jsou i okvětní plátky měsíčku lékařského, který se dá taky pěstovat v truhlíku, nebo planých rostlin jako sedmikrásky, fialky nebo čekanka obecná. Květiny nemusíte dávat jen do salátu, můžete s nimi okrášlit třeba i dezert. Obzvlášť elegantní jsou okvětní plátky růží. Ohlídejte si jen, abyste plané i zahradní květiny trhali v čistém prostředí, kde nejezdí moc aut a nestříkají se postřiky.
 
Tak se dejte do pěstování, příště napíšu, jak připravit tu nejjednodušší a nejskvělejší zálivku. Na několik způsobů.

Já jdu zalít svoji novou zahrádku.

Zelenina, co si hraje na ovoce

A my jí na to ochotně skáčeme, protože na jaře si holt nemůžeme moc vybírat. Ano, je to rebarbora, kyselá královna jarních koláčů. Tradičně se objevuje v závějích drobenky, u mě v pikantním převleku. 

Tenhle koláč je průsečíkem barbarských kultur z Východu a koloniálního dědictví Západu. Kouzlo spočívá v kombinaci nakyslé rebarbory, pálivého zázvoru a nasládlé melasy.

Jméno rostliny, která ještě nedávno nechyběla v žádné zahrádce, je odvozený od řeckého rha barbarum. Rebarbora je na pěstování vrcholně snadná, vlastně s ní nemusíte dělat vůbec nic. Pokud chcete, aby jarní stonky byly víc dorůžova (jako na obrázku), přikryjte rašící rostlinu větším kbelíkem. Ostře růžového odstínu, jaký má rychlená rebarbora, co roste v temných pěstírnách Yorkshirského trojúhelníku a sklízí se při svíčkách, nedocílíte, ale v případě našeho koláče si s tím nemusíte dělat hlavu. 

Pokud vás to zajímá, recept je velmi zdravý. Rebarbora se odedávna používá v čínské medicíně (jako laxativum) a ve středověku prý byla v Evropě považovaná za stejnou vzácnost jako perly, hedvábí a šafrán(!) Melasa je zdrojem vápníku, železa a hořčíku. Na koláč navíc používám zásadně celozrnnou špaldovou mouku. Takže vzhůru do toho, stačí jen zamíchat a péct!

Ingredience:
220 g jemně mleté špaldové mouky
½ lžičky jedlé sody
2 lžičky mletého zázvoru
110 g másla
60 g hnědého cukru
60 ml melasy
2 lžíce mléka
2 vejce
55 g kandovaného zázvoru nakrájeného na opravdu malé kostičky
340 g nakrájené rebarbory, omyté a nakrájené na malé kousky (pokud jste zvyklí ji loupat, s klidným srdcem na to zapomeňte)

Postup
Kulatou koláčovou formu vymažte máslem a vysypte moukou, troubu rozehřejte na 180˚C.
Ve větší míse smíchejte mouku, sodu a mletý zázvor. Přidejte nakrájenou rebarboru a důkladně promíchejte.

Mezitím v kastrůlku rozpusťte máslo s cukrem a melasou. Nechte mírně zchladnout, přimíchejte mléko a vajíčka, nalijte k sypkým ingrediencím a svižně a důkladně promíchejte.
 

Nalijte do formy a pečte asi tak půl hodiny (po čtvrt hodince pro jistotu zkontrolujte). Koláč je upečený, když z něj zapíchnutou špejli vytáhnete suchou.
 

Vyklopte, nechte zchladnout na mřížce, pozvěte návštěvu, a pokud chcete mít super sezónní kombinaci, podávejte s bezovou limonádou.

P.S. Podle lidové moudrosti se prý rebarbora nemá jíst po sv. Janu. Lékařské vysvětlení: vysoký obsah kyseliny šťavelové může způsobovat ledvinové kameny. Tak či onak, až začnou zrát třešně a jahody, po rebarboře už stejně nikdo ani nevzdechne.