Borůvkové blaho

Nejlepší věci potkávám, když to nejmíň čekám. Třeba v horské chaloupce u starého pána, kterému děti říkaly skřítek. Jestli to byl opravdu skřítek, nemůžu potvrdit, ale lívance uměl. Nejskvělejší, jaké jsem kdy jedla.

Nadýchnuté jak sněhová závěj, dozlatova vysmažené a s borůvkami. Technicky vzato jde o hybrid mezi českými kynutými lívanci a anglosaským modelem kypřeným práškem. Jisté je, že se v nich snoubily nejlepší vlastnosti z obojích. 

Přesvědčte se sami. Budete na to potřebovat:

1/2 kg polohrubé mouky
1/2 litru mléka
3 vejce (žloutky a bílky zvlášť)
3 dkg rozpuštěného másla
5 lžiček cukru
2 lžičky soli
1 sáček sušených nebo 1/2 kostky čerstvých kvasnic

A dál:
Smíchejte všechny přísady kromě bílků a nechte řídké těsto vykynout.
Potom přimíchejte ušlehaný sníh z bílků a můžete smažit.

Pokud se nacházíte v Krkonoších, ozdobte sladkým prašánkem, kysanou smetanou a borůvkovou zavařeninou.

Kanadská varianta s javorovým sirupem taky stojí za vyzkoušení. Obzvlášť v neděli dopoledne.

Zelenina, co si hraje na ovoce

A my jí na to ochotně skáčeme, protože na jaře si holt nemůžeme moc vybírat. Ano, je to rebarbora, kyselá královna jarních koláčů. Tradičně se objevuje v závějích drobenky, u mě v pikantním převleku. 

Tenhle koláč je průsečíkem barbarských kultur z Východu a koloniálního dědictví Západu. Kouzlo spočívá v kombinaci nakyslé rebarbory, pálivého zázvoru a nasládlé melasy.

Jméno rostliny, která ještě nedávno nechyběla v žádné zahrádce, je odvozený od řeckého rha barbarum. Rebarbora je na pěstování vrcholně snadná, vlastně s ní nemusíte dělat vůbec nic. Pokud chcete, aby jarní stonky byly víc dorůžova (jako na obrázku), přikryjte rašící rostlinu větším kbelíkem. Ostře růžového odstínu, jaký má rychlená rebarbora, co roste v temných pěstírnách Yorkshirského trojúhelníku a sklízí se při svíčkách, nedocílíte, ale v případě našeho koláče si s tím nemusíte dělat hlavu. 

Pokud vás to zajímá, recept je velmi zdravý. Rebarbora se odedávna používá v čínské medicíně (jako laxativum) a ve středověku prý byla v Evropě považovaná za stejnou vzácnost jako perly, hedvábí a šafrán(!) Melasa je zdrojem vápníku, železa a hořčíku. Na koláč navíc používám zásadně celozrnnou špaldovou mouku. Takže vzhůru do toho, stačí jen zamíchat a péct!

Ingredience:
220 g jemně mleté špaldové mouky
½ lžičky jedlé sody
2 lžičky mletého zázvoru
110 g másla
60 g hnědého cukru
60 ml melasy
2 lžíce mléka
2 vejce
55 g kandovaného zázvoru nakrájeného na opravdu malé kostičky
340 g nakrájené rebarbory, omyté a nakrájené na malé kousky (pokud jste zvyklí ji loupat, s klidným srdcem na to zapomeňte)

Postup
Kulatou koláčovou formu vymažte máslem a vysypte moukou, troubu rozehřejte na 180˚C.
Ve větší míse smíchejte mouku, sodu a mletý zázvor. Přidejte nakrájenou rebarboru a důkladně promíchejte.

Mezitím v kastrůlku rozpusťte máslo s cukrem a melasou. Nechte mírně zchladnout, přimíchejte mléko a vajíčka, nalijte k sypkým ingrediencím a svižně a důkladně promíchejte.
 

Nalijte do formy a pečte asi tak půl hodiny (po čtvrt hodince pro jistotu zkontrolujte). Koláč je upečený, když z něj zapíchnutou špejli vytáhnete suchou.
 

Vyklopte, nechte zchladnout na mřížce, pozvěte návštěvu, a pokud chcete mít super sezónní kombinaci, podávejte s bezovou limonádou.

P.S. Podle lidové moudrosti se prý rebarbora nemá jíst po sv. Janu. Lékařské vysvětlení: vysoký obsah kyseliny šťavelové může způsobovat ledvinové kameny. Tak či onak, až začnou zrát třešně a jahody, po rebarboře už stejně nikdo ani nevzdechne.

Rychlovka na jarní způsob

Jsou pokrmy vymazlené jak dlouhé romantické rande. A jsou dny, kdy zbývá čas nejvýš na letmou pusu. Jde o to umět si vychutnat i rychlovku. Třeba tuhle – v jemném hráškovém provedení.

Takže k věci. Jde o polévku laděnou do jarních tónů, jejíž příprava netrvá víc než čtvrt hodinky. Kouzlo výsledku spočívá v dobrých surovinách, veganská alternativa je možná a lahodná.
Potřebujete sáček mraženého hrášku (nejradši mám jednu nejmenovanou francouzskou značku), jednu cibuli nebo pórek, trochu másla nebo oleje, bio bujón a smetanu (buď klasickou nebo mandlovou).

Drobně nakrájenou cibulku/bílou část pórku osmažte dosklovata na másle/oleji (nebo jejich kombinaci), přisypte hrášek (hrstku si nechte stranou) a zalijte vroucí vodou s přídavkem bujónu (aby byl hrášek ponořený – radši méně, vždycky můžete polévku rozředit). Prohřejte, ale moc nevařte, aby výsledek neztratil svěží barvu.

Rozmixujte na jemný krém, pečlivky můžou propasírovat. Zjemněte decilitrem smetany (může být i méně), upravte konzistenci přidáním vody, osolte a jemně opepřete (nejlépe bílým pepřem), přidejte zbývající hrášek a prohřejte.

Polévku podávejte na miskách ozdobenou troškou smetany a jemně pokrájenou pórkovou natí nebo pažitkou. Hezky by vypadaly taky pažitkové květy, ale na ty si ještě počkáme.
 
Voilà! Bon appétit.

Jak potěšit vegana

Nejlépe nápaditě, nenuceně a bez poznámek o kulinárních možnostech, které jsou mu odepřeny. Pokud se jedná o společné jídlo, dejte si záležet, aby chutnalo i vám, jinak v bodě tři nevyhnutelně pohoříte.

Zkuste třeba tuhle jarní pomazánku. Potřebujete 150 g slunečnicových semínek, 200 ml vody, pár listů česneku medvědího, půlku citrónu a sůl. 

Dál budete jen mixovat co možná dohladka, mazat na celozrnný chleba, lehce konverzovat o aminokyselinách a spřádat plány na společnou výpravu pod záminkou sběru česneku medvědího ve volné přírodě.


Zdar lovu beze zbraní! 

Zeleň k listům

Tečku za bezčasím udělal volný den, na jehož počátku byla Kniha neklidu a někde uprostřed pár zelených bot v jedné výloze. A bylo jaro. Odpoledne jsem uklidila brusle, udělala pořádek ve spíži a vzpomněla si na česnek medvědí. Dál to šlo šupito pesto.

S bazalkovou klasikou proto nebudu zdržovat. Jarní hvězdou je česnek medvědí. Kromě toho, že je prý děsně zdravý, je naštěstí taky dobrý. Pokud na něj nenarazíte při toulkách přírodou, zamiřte na farmářský trh.

Výroba domácího pesta je směšně jednoduchá a v příštích týdnech vám nabídnu hned několik variací. Na medvědí verzi potřebujete menší svazek listů medvědího česneku, 3-4 lžíce olivového oleje, samozřejmě extra panenského, hrst kešu oříšků, nastrouhanou hrudku ostřejšího sýra (např. parmazán, ale stačí i místní gran moravia), sůl a trošku citrónové šťávy. Listy operte, osušte v utěrce, odstraňte případné tužší stonky, a všechny přísady rozmixujte na hustší zelenou pastu. Co nespotřebujete hned, zmrazte na později.

Uvařte těstoviny podle návodu, přidejte podle chuti pesto a lehce promíchejte. Podávejte se zeleným salátem (když už je jaro, tak ať je to vidět i na talíři). Luxusnější variantou jsou bramborové gnocchi (vyslovujeme [ňoki], podle vzoru Pignocchio). 

Ty si můžete připravit i doma, ale směšně lehké to nebude. Rychlejší a spolehlivější cesta k výsledku vede přes farmářský trh. Alespoň ta moje – zbude pak víc času na jarní toulky po krámech s obuví. Anebo romantiku v jarních lukách.

Buon appetito!
 
P.S.  Knihu neklidu odkládám na příští bezčasí.

Klíčení

Připadá mi, jako by všechno rašilo tak překotně, skoro ze dne na den. Rozhodla jsem se, že oživím i svůj jídelníček a jedno pučení jsem zinscenovala u sebe na parapetu.

Den 1

Den 2

Den 3

Den 4

Den 5

P.S. Pro pořádek připojuji jednoduché instrukce: 
Fazole mungo přes noc namočíme. Ráno slejeme, propláchneme, nádobu na klíčení otočíme dnem vzhůru a postavíme na talířek. (Moje nádoba je z dm – byla ve slevě - postačí však i obyčejná zavařovačka, kterou zakryjete gázou, upevníte gumičkou a postavíte na talířek na dvě špejle, aby dovnitř mohl vzduch.)
 
Večer opět propláchneme, a tak to opakujeme, dokud se neobjeví klíčky. Naklíčenou luštěninu (obilí, semínka) potom skladujeme v lednici a proplachujeme 2x denně. 

Pro klíčení se hodí již zmiňované fazole mungo, čočka, hrách, cizrna, pšenice, či semínka vojtěšky (alfalfa). Přidáváme je do salátů či jako oblohu k jídlu, chceme-li si radikálně vylepšit bilanci čerstvých vitamínů, minerálů, enzymů a aminokyselin.
 
A řekla bych, že pomáhají i tehdy, potřebujeme-li vnitřně osvěžit a otevřít se nové inspiraci. Nádoba na klíčení bude u mě tohle jaro nejspíš v permanenci.

Mějte se svěže

Sladkost políbení

Tahle lahůdka na středovýchodní notu našla inspiraci v kuchařské knize od Wendy Cook, které tímto děkuji za všechno, co jsem se od ní v kuchyni – i mimo ni – naučila. Titul oné knihy zní The Biodynamic Food and Cookbook. Nakolik považuji biodynamické zemědělství a jeho filosofii za poněkud ezoterní, tenhle dezert je ztělesněním – no právě, ztělesněním! – smyslového požitku. Podle Wendy prý sám Rudolf Steiner prohlásil, že sladké pokrmy povznášejí duši k nebeským sférám.

Pochopitelně, nejen ty. Zážitek ze snoubení chutí v tomto dezertu bych, na základě nedávného srovnání, připodobnila k vřelému (a dlouhému) polibku. Neodolatelnou sladkost datlového sirupu vyrovnává navinulé granátové jablko, které je zároveň dokonalým protipólem k hutné oříškové chuti sezamu. To vše na pozadí svěžího jogurtu.
 
Je to zdravé, je to lahodné – a granátová jablka jsou ještě v sezóně. Díky vysokému obsahu antioxidantů mají příznivý vliv na srdce, zatímco vápník, na nějž je bohatý sezam, zase svědčí kostem. Pokud máte po ruce pár základních přísad, nemusíte se bát zlomenin jakéhokoli druhu a na sladké vlně se můžete nechat unášet, kdykoli se vám zachce. 

Postup je snadný: smíchejte asi tak dvě lžíce tahini (nesoleného) se dvěma lžícemi datlového sirupu, přidejte krapet vody, aby se směs konzistencí přiblížila jogurtu. Z granátového jablka vyloupejte menší hrstičku zrnek. Do misky střídavě navršte bílý jogurt a sladkou směs v poměru asi tak 3:1. Na závěr jemně promíchejte, aby vznikla hezká spirála. Navrch posypte granátovými zrnky. 

Příznivý efekt tohoto dezertu můžete samozřejmě umocnit následným polibkem. Líbání údajně tlumí stres a snižuje hladinu cholesterolu. Adrenalin, který se při něm vyplavuje do krevního oběhu, pak posiluje kardiovaskulární systém. Existuje snad zdravější spojení nebeských a pozemských sfér?