O vášních a višních

Višně se vyznačují barvou nejhlubší vášně a svíravostí, která si nezadá s náhlým rozloučením.Tohle ovoce má kratičkou sezónu a prakticky se nedá koupit. Totéž platí o hluboce prožitém letním románku. Je to příležitost, která vás zaskočí vprostřed nejprudšího léta a můžete si ji buď vychutnat, nebo prošvihnout. V případě višní také zavařit.

Letošní rok je na višně chudý, o to šťastnější byla náhoda, která mě svedla s nějakými dvěma kily těchto temně rudých krásek. Jenže náhoda tomu chtěla, že se ten den děly i jiné zásadní události, takže višně šly na pár dní k ledu. Mrazák je v tomhle ohledu skvělý pomocník, protože požehnání letní úrody leckdy přesahuje naše možnosti ovoce okamžitě zavařit či jinak zužitkovat.

Když však přívaly vášní či dozrávajících plodů poleví, můžeme se s nohama na zemi věnovat poklidnému domácímu zavařování. Je to zábavnější a rychlejší, než si myslíte. Až na to vypeckovávání...

Tentokrát se ale námaha naprosto vyplatí. A omyté a osušené pecky můžete použít k naplnění polštářku, který po nahřátí dělá moc dobře bolavým zádům či jiným částem těla. Pár si jich ale dejte stranou, zavažte do kousku gázy a povařte s džemem. Propůjčí mu jemné mandlové aroma.

Další postup je prostý. Pokud máte litinový kastrol, určitě ho použijte, litina rozvádí teplo rovnoměrně a džemu nebude hrozit připálení. Což neznamená, že nemusíte míchat! Jelikož višně neobsahují pektin, používám při jejich zavařování Gelfix klasik. Na kilogram ovoce potřebujete 1150 gramů cukru a jeden sáček Gelfixu. Postup je napsaný na sáčku, uvádím ho jen proto, aby bylo zřejmé, jak je výroba džemu snadná.

Zvažte vypeckované višně a odvažte příslušné množství cukru (já používám světlý třtinový). Oddělte dvě lžíce cukru a smíchejte s Gelfixem. Zahřejte troubu na 120˚C. Pokud chcete vědět proč, přeskočte odstavec.
 
Dejte višně do kastrolu, přisypte Gelfix s cukrem a promíchejte. Vložte pecky zavázané v gáze. Přiveďte k varu a minutu povařte. Míchejte. Přidejte zbytek cukru a opět přiveďte k varu. Stále míchejte a směs pět minut povařte.
 
Mezitím si vysterilizujte sklenice. Pokud jsou čisté, stačí je vypláchnout horkou vodou (vůbec nejlépe vařící). Opatrně je naskládejte na pekáč a vložte do trouby, kde je ponechte asi tak 10 minut.
 
Hotový džem naplňte do horkých vysterilizovaných sklenic, okraj vždy otřete čistou utěrkou a pevně uzavřete. Sklenice obraťte dnem vzhůru, přikryjte utěrkou a nechte vychladnout. Máte hotovo.
 
Džem je vynikající na chlebu s máslem, stejně tak v kombinaci s bílým jogurtem. Višně si výborně rozumějí s mandlemi, takže když jogurt s trochou višňového džemu posypete plátky mandlí, máte v minutě hotový fantastický letní dezert.
 
Užívejte si léta a všeho, co přináší, neboť - la vie est belle!

Kdoule podruhé – lásky snaha, co vůbec není marná

Tohle pozoruhodné ovoce pochází z Kavkazu a jeho cesta vede až na samý konec Evropy, do Portugalska. Zavařeninu z kdoulí tam dělá každá babička a její tamní název zní – marmelada. Kdoule mají v tomto ohledu jednu výbornou vlastnost, a totiž tu, že velmi dobře želírují. Ve  Španělsku z nich vaří takzvané membrillo, hutnou kdoulovou pastu, která se dá krájet, za našich (pra)babiček nazývanou nepříliš přitažlivě „kdoulový sýr.“

Pochopitelně mi to nedalo a vyzkoušela jsem obojí. Pro membrillo vskutku platí, že jde o záležitost vyžadující nemalý vnitřní zápal, jak podotkl Nigel Slater ve své knize Tender. Ale toho, kdo miluje, nic nezastaví, čímž se dostáváme k Shakespearovi a zpět do Španělska. Navarrskému králi to s francouzskou princeznou sice nevyšlo, ale s kdoulemi je úspěch zaručen. Tedy pokud je váš cit ryzí a neváháte strávit přípravou, mícháním houstnoucí hmoty a následným sušením několik hodin.

Budete potřebovat 2-4 kdoule, podle toho, na kolik si troufáte, nejlépe méně zralé, ty lépe želírují
dále pískový cukr a
šťávu z 1/2 až jednoho citrónu (podle chuti a počtu kdoulí)

Kdoule omyjte, oloupejte a vykrájejte jádřince. Jadérka si schovejte, později vám poradím, nač jsou dobrá. Ovoce pokrájené na větší kousky vložte do většího kastrolu, ideálně litinového, a přilijte tolik vody, aby bylo ponořené. Povařte asi tak půl hodiny, dokud kdoule úplně nezměknou.

Vodu slijte a ovoce rozmixujte. Někteří doporučují ještě směs propasírovat. Opět, záleží na intenzitě vašeho citového zápalu. Poté zvažte a přidejte na každý kilogram směsi ½ kg cukru. Přilijte citrónovou šťávu a vraťte na sporák. Míchejte na mírném ohni, dokud se cukr nerozpustí a když směs dostoupí bodu varu, míchejte dál. Stačí jednou za chvíli, ovšem dávejte pozor, aby se hmota nepřichytila a nezačala připalovat na dně při okrajích kastrolu.

Následující 2-3 hodiny se vám pokusím zpestřit pozoruhodnostmi z historie kdoulí. Tohle ovoce se smyslnou vůní bylo prý bájným zlatým jablkem Hesperidek, které měl z jejich zahrady ukrást Hérakles. Ještě za našich babiček bylo zvykem vkládat kdoule do prádelníku, kde změkly a ovoněly uložené prádlo. Ostatně, skladovat kdoule se doporučuje na suchém místě a měkkém podkladu, nikoli však společně s jablky.

Kdoule mají však i medicinální využití. Na Středním Východě se odvar z jadérek používá při bolestech v krku. Kupodivu byl tento recept známý i u nás, opět pod chutným názvem – „kdoulový šlem.“ A opravdu to pomáhá, po přidání medu a citrónu získáte lahodný nápoj, který v krku jen pohladí.

A co se týče kdouloní, které jsou u nás spíš vzácností, v teplejších krajích se vysazují nejen kvůli plodům, ale i pro okrasu, neboť na jaře rozkvétají záplavou růžových květů. Není divu, že ve Slavonii sázejí kdouloň při narození dítěte, coby symbol plodnosti, lásky a života.

Ale zpět ke sporáku: když je směs tak hustá, že v ní vařečka prakticky stojí a vy už sotva stojíte na nohou, je téměř hotovo. Nalijte hmotu do olejem vymazaného pekáčku či zapékací mísy, strčte do trouby zapnuté na nejnižší teplotu (50˚C či méně) a sušte tak 3-4 hodiny. Poté nechte zchladnout a zatuhnout a nakrájejte ostrým nožem na čtverce. Zabalte je do papíru na pečení, pak do alobalu a uložte do lednice, popřípadě potěšte nějaké opravdu dobré přátele. Vydrží až 6 měsíců (membrillo, ne to přátelství).

Ve Španělsku jedí membrillo s tamním ovčím sýrem manchego. Kombinace nezvyklá, avšak lahodná, vyzkoušejte s jakýmkoli ostřejším sýrem. Tuhle jsem například měla doma zralý čedar. Výtečný, ale pořád tomu něco chybělo. Stačilo přidat tenký plátek membrilla a bylo to – prostě božské spojení. Ne nadarmo tohle ovoce prý zmiňuje i Píseň písní…