Tečku za bezčasím udělal volný den, na jehož počátku byla Kniha neklidu a někde uprostřed pár zelených bot v jedné výloze. A bylo jaro. Odpoledne jsem uklidila brusle, udělala pořádek ve spíži a vzpomněla si na česnek medvědí. Dál to šlo šupito pesto.
S bazalkovou klasikou proto nebudu zdržovat. Jarní hvězdou je česnek medvědí. Kromě toho, že je prý děsně zdravý, je naštěstí taky dobrý. Pokud na něj nenarazíte při toulkách přírodou, zamiřte na farmářský trh.
Výroba domácího pesta je směšně jednoduchá a v příštích týdnech vám nabídnu hned několik variací. Na medvědí verzi potřebujete menší svazek listů medvědího česneku, 3-4 lžíce olivového oleje, samozřejmě extra panenského, hrst kešu oříšků, nastrouhanou hrudku ostřejšího sýra (např. parmazán, ale stačí i místní gran moravia), sůl a trošku citrónové šťávy. Listy operte, osušte v utěrce, odstraňte případné tužší stonky, a všechny přísady rozmixujte na hustší zelenou pastu. Co nespotřebujete hned, zmrazte na později.
Uvařte těstoviny podle návodu, přidejte podle chuti pesto a lehce promíchejte. Podávejte se zeleným salátem (když už je jaro, tak ať je to vidět i na talíři). Luxusnější variantou jsou bramborové gnocchi (vyslovujeme [ňoki], podle vzoru Pignocchio).
Ty si můžete připravit i doma, ale směšně lehké to nebude. Rychlejší a spolehlivější cesta k výsledku vede přes farmářský trh. Alespoň ta moje – zbude pak víc času na jarní toulky po krámech s obuví. Anebo romantiku v jarních lukách.
Buon appetito!
P.S. Knihu neklidu odkládám na příští bezčasí.
Jestliže jsem svíravost rebarbory přirovnala k náhlému odloučení, trpkost trnek si na stupnici duševních traumat vůbec netroufám určit. Trpké plody podzimu však mají své skryté kouzlo. Pokud víte, jak s nimi naložit.
Přesněji řečeno, do čeho je naložit. V trpkých životních chvílích dokáže potřebné povznesení nabídnout alkohol. Spásnou substancí je i v případě trnek (ovšemže v tandemu s vydatnou dávkou cukru). Jiné ovoce sládne na slunci, trnkám v tomto ohledu svědčí mráz. A jelikož mrazíky letos přišly příhodně brzo (alespoň co se trnek týče), můžete na sběr vyrazit hned. Výsledek svého snažení – trnkový gin – si tak vychutnáte právě o slunovratu.
Mezitím pár slov k tomu, proč mám ráda trnky – a teď myslím nejen ty modře ojíněné bobulky, ale zejména trnité roští, na kterém rostou. Mám trnkové keře ráda na jaře, když kvetoucím příbojem zaplaví sotva se zelenající meze…
…a mám je ráda na podzim, když na jejich větévkách zbývají jen tuhé modré kuličky.
šedé srnečky v poli
poprašek, co chutná větrem
holé keře sledují tě
trnkovýma očima
A mám ráda trnkový gin – jeho chuť, intenzivní rudou barvu i tiché uspokojení při jeho výrobě. Domovskou zemí tohoto likéru jsou Britské ostrovy, kde se tradičně pije kolem Vánoc. Chutná samotný i na ledu, a samozřejmě v kombinaci s tonikem. Hodí se i pro přípravu dezertů. A poslouží jako zcela originální vánoční dárek, protože trnky nejsou snadno k mání.
A teď jak na to. Udělejte si pěkný výlet a nasbírejte nejméně 450 g trnek. Připravte se, že budete krapet podrápaní. Trnky doma omyjte a každou několikrát propíchněte jehlou. Tohle je nejpiplavější fáze, při které si však můžete užít konejšivé zpomalení u domácího krbu.
Nasypte plody do větší uzavíratelné sklenice a přisypte 450 g cukru (nejlépe světlého třtinového). Přilijte 0,7 litru ginu. Postavte na tmavé a chladné místo a tři měsíce vyčkávejte. Čas od času se sklenicí zahýbejte, aby se cukr postupně rozpustil.
Po čtvrt roce slijte a nechte ještě týden stát, aby se sediment usadil a likér byl pěkně čirý. Veselé vánoce!
Věnováno mojí mámě, co se mnou trhala trnky, a prababičce, co háčkovala dečky.
Nějak jsem si na to léto zvykla. A uvěřit, že nikdy neskončí, se mi nakonec podařilo dokonale. Chladná rána mě však přesvědčují o opaku a do duše se vkrádá lehká melancholie předznamenávající babí léto. Ne, ještě aspoň chvíli!
Protože tenhle příspěvek je o chladivém sorbetu. Otálení tedy není na místě, vždyť kolik těch slunných odpolední nám ještě zbývá?
Možná jste v létě natrefili na různé kuriózní zmrzliny, jako třeba parmazánová, a možná jste se je odvážili i ochutnat. Ale takovouhle jste tutově ještě neměli. Hlavní přísadou pro moji pochoutku je citrónově vonící meduňka (Melissa Officinalis), která jí propůjčuje nádhernou zelenou barvu a jemné aroma.
Meduňku znáte ze zahrady nebo z čaje, který slouží k navození klidného spánku. Dá se tedy předpokládat, že můj svěží sorbet upokojí létem rozjitřené smysly a usnadní smíření s chladnými rány a podvečery. Příprava je snadná, vyžaduje jen mixér a jedno volné odpoledne, v jehož průběhu budete postupně mrznoucí směs promixovávat. Mezitím můžete lenošit a snít o řeckých nymfách.
Ale teď do práce. Budete potřebovat:
150 g pískového cukru (nejlépe světlého třtinového)
50 g čerstvých meduňkových listů
1 lžíci citrónové šťávy
hrst malin
Postup
Do kastrůlku nalijte 500 ml vody a přisypte cukr. Míchejte a přiveďte k varu. Potom nechte bez míchání povařit 3 minuty. Odstavte z plotny a nechte úplně vychladnout.
Do mixéru nalijte vychladlý sirup, přidejte oprané lístky meduňky a citrónovou šťávu. Rozmixujte dohladka.
Sceďte přes jemné sítko do uzavíratelné plastové krabice a dejte na dvě hodiny do mrazáku.
V mezičase slovo o nymfách. Proč je pořád zmiňuju? Jednak proto, že mám ráda nadpřirozené ženské bytosti a jednak proto, že jedna z těch řeckých se jmenovala stejně jako meduňka v latině – Melissa. V řečtině tohle slovo znamená včela a její jmenovkyně seznámila lidi se sladkou včelí pochoutkou. Jsme tedy zpátky u medu…
Po dvou hodinách začne sorbet u krajů mrznout a je čas jej ponorným mixérem promixovat a rozmělnit velké ledové krystaly. Potom dejte mrazit na další hodinu.
Podle některých zdrojů znamená slovo melissa v perštině „rudá růže“. Není to ověřená informace, ale líbí se mi. Představa, že si meduňkový sorbet vychutnám v růžové zahradě, je zcela dokonalá. Zvlášť pokud by se kolem procházeli pávi a vlahým večerem šuměla fontána…
Promixujte vždy po hodině ještě pětkrát a nechte zmrazit úplně.
Před podáváním vyndejte sorbet z mrazáku na 10 minut, aby malinko povolil a podávejte ozdobený malinami a lístky meduňky.
Dobrou chuť.
Snad není všem letním dnům konec!
Věnováno Šárce H., se vzpomínkou na letní náladu v její kouzelné zahradě.
Nemůžu si pomoct, červený rybíz mi připadá jako ovoce druhé kategorie. Není to fér, já vím. Vždyť všechna ovoce jsou si rovná, ne? Jenže rybíz má tu smůlu, že na letní scénu přichází současně s jahodami, malinami a dalšími smyslnými kráskami. Co mu pomůže vysoký obsah pektinu a vitamínu C, když holt nemá sex appeal!
Sociální cítění mi však nedá, a proto chci rybíz – i před sebou - trochu rehabilitovat. V tomhle koláči jeho bobulky září jako rubíny. A lehce kořeněná variace s melasou a zázvorem je alternativou ke středoevropské drobenkové klasice. Postup je bleskový, a tak vám zbude spousta času na letní lelkování.
Recept je skleničkový. Pokud se ve vaší domácnosti nenachází žádný hořčičák, vězte, že míval objem 2 deci. Tak si to přepočítejte.
Budete potřebovat:
2 skleničky celozrnné jemně mleté špaldové nebo pšeničné mouky
(nebo po skleničce bílé hrubé a polohrubé)
½ prášku do pečiva
1-2 lžičky mletého zázvoru
80 g másla
3 polévkové lžíce světlého třtinového cukru
2 polévkové lžíce melasy
jedno vejce
půl skleničky mléka
3 lžíce kandovaného zázvoru nakrájeného na malé kostičky
2,5 skleničky rybízu, opraného a otrhaného z hrozníčků
Postup
Máslo s cukrem a melasou nechte rozpustit v kastrůlku. Troubu nastavte na 180˚C. Kulatou formu o průměru 25 cm vyložte papírem na pečení, nebo vymažte máslem a vysypte hrubou moukou.
Mouku s práškem do pečiva a mletým zázvorem prosejte do větší mísy.
Rozpuštěné máslo s cukrem a melasou nechte chvilku zchladnout, pak k němu rozklepněte vajíčko a prošlehejte. Přimíchejte mléko.
K mouce přisypte rybíz a nakrájený zázvor a promíchejte. Přilijte máslo s ostatními přísadami a lehce, avšak důkladně promíchejte a nalijte do formy.
Pečte zhruba 25 minut. Zapíchnutou špejlí zkontrolujte, zda je hotový (měla by vyjít čistá). Vyklopte a nechte zchladnout na mřížce.
Pocukrujte, ochutnejte - a pochvalte léto.
Višně se vyznačují barvou nejhlubší vášně a svíravostí, která si nezadá s náhlým rozloučením.Tohle ovoce má
kratičkou sezónu a prakticky se nedá koupit. Totéž platí o hluboce
prožitém letním románku. Je to příležitost, která vás zaskočí vprostřed
nejprudšího léta a můžete si ji buď vychutnat, nebo prošvihnout. V
případě višní také zavařit.
Letošní rok je na višně chudý, o to šťastnější byla náhoda, která mě svedla s nějakými dvěma kily těchto temně rudých krásek. Jenže náhoda tomu chtěla, že se ten den děly i jiné zásadní události, takže višně šly na pár dní k ledu. Mrazák je v tomhle ohledu skvělý pomocník, protože požehnání letní úrody leckdy přesahuje naše možnosti ovoce okamžitě zavařit či jinak zužitkovat.
Když však přívaly vášní či dozrávajících plodů poleví, můžeme se s nohama na zemi věnovat poklidnému domácímu zavařování. Je to zábavnější a rychlejší, než si myslíte. Až na to vypeckovávání...
Tentokrát se ale námaha naprosto vyplatí. A omyté a osušené pecky můžete použít k naplnění polštářku, který po nahřátí dělá moc dobře bolavým zádům či jiným částem těla. Pár si jich ale dejte stranou, zavažte do kousku gázy a povařte s džemem. Propůjčí mu jemné mandlové aroma.
Další postup je prostý. Pokud máte litinový kastrol, určitě ho použijte, litina rozvádí teplo rovnoměrně a džemu nebude hrozit připálení. Což neznamená, že nemusíte míchat! Jelikož višně neobsahují pektin, používám při jejich zavařování Gelfix klasik. Na kilogram ovoce potřebujete 1150 gramů cukru a jeden sáček Gelfixu. Postup je napsaný na sáčku, uvádím ho jen proto, aby bylo zřejmé, jak je výroba džemu snadná.
Zvažte vypeckované višně a odvažte příslušné množství cukru (já používám světlý třtinový). Oddělte dvě lžíce cukru a smíchejte s Gelfixem. Zahřejte troubu na 120˚C. Pokud chcete vědět proč, přeskočte odstavec.
Dejte višně do kastrolu, přisypte Gelfix s cukrem a promíchejte. Vložte pecky zavázané v gáze. Přiveďte k varu a minutu povařte. Míchejte. Přidejte zbytek cukru a opět přiveďte k varu. Stále míchejte a směs pět minut povařte.
Mezitím si vysterilizujte sklenice. Pokud jsou čisté, stačí je vypláchnout horkou vodou (vůbec nejlépe vařící). Opatrně je naskládejte na pekáč a vložte do trouby, kde je ponechte asi tak 10 minut.
Hotový džem naplňte do horkých vysterilizovaných sklenic, okraj vždy otřete čistou utěrkou a pevně uzavřete. Sklenice obraťte dnem vzhůru, přikryjte utěrkou a nechte vychladnout. Máte hotovo.
Džem je vynikající na chlebu s máslem, stejně tak v kombinaci s bílým jogurtem. Višně si výborně rozumějí s mandlemi, takže když jogurt s trochou višňového džemu posypete plátky mandlí, máte v minutě hotový fantastický letní dezert.
Užívejte si léta a všeho, co přináší, neboť - la vie est belle!
Jestli se vám letos zadařilo a už nevíte, co s hlávkovým salátem, zkuste ho upravit úplně jinak – jako polévku. Inspiraci jsem získala při jednom rozhovoru nad ránem u piva. Původní recept pochází od babičky dotyčného, která si jej za svého mládí přivezla z Francie.
Chuťový zážitek není přehnaně vzrušující, ale to je právě na místě. Latinský název listového salátu (Lactuca) totiž odkazuje na slovo lactis, mléko. Bílá tekutina, kterou salát roní, má prý uklidňující účinky a podporuje spánek. Salátová polévka je tedy ztělesněním nálady líných letních dnů. Ostatně, taková siesta po dobrodružné letní noci přijde docela k chuti.
Potřebujete:
dvě větší hlávky salátu, oprané a natrhané na listy (košťály můžete pokrájet a také použít)
svazek jarních cibulek
větší hrst lístků máty (pár si jich nechte na ozdobu)
asi tak 1 polévkovou lžíci másla nebo oleje
trochu mléka nebo smetany
Postup:
Cibulky drobně pokrájejte, bílé části jemně osmahněte na másle / oleji. Přilijte ½ listru vroucí vody (může být s přídavkem sušeného bujónu, např. Würzl).
Přidejte salát, cibulkovou nať a 5-7 minut povařte. Na posledních pár minutek přidejte mátu. Hlídejte, aby si zelenina zachovala svěží zelenou barvu, to je na polévce nejkrásnější.
Rozmixujte dohladka a zjemněte troškou mléka nebo smetany (může být i sójová), přidáním vroucí vody upravte konzistenci. Dochuťte solí, popřípadě pepřem a podávejte. Na miskách můžete ozdobit lístky máty, výborná je také kombinace s osmaženou houstičkou nakrájenou na kostičky.
Zelené téma můžete rozvinout i v nápoji s letní náladou. Do vychlazené vody ve skleněném džbánu přidejte pár plátků okurky a mátových lístků.
Věnováno Janě Š., která mě zásobila salátem a poskytla mi letní kreativní azyl.
V rodné vsi se prý o mně říká, že musím mít vždycky něco extra. Něco na tom bude. Nestačí mi klasika v podobě třešňové bublaniny, ve svém receptu trvám na višních. A aby toho nebylo málo, přidávám do těsta kvítky levandule.
Tuhle kombinaci jsem poprvé ochutnala v džemu na farmářském trhu a utkvěla mi v chuťové paměti. Višně dodávají jemnému těstu potřebný chuťový i barevný kontrast, levandule zanechá na jazyku příjemný aromatický dozvuk. Mimoto višně nikdy nevypeckovávám, i když v očích některých mužů to je velké mínus.
Plivání pecek patří k létu stejně neodmyslitelně jako pekáče bublaniny. Nemluvě o tom, že vypeckovávání je otrava. To však není to nejpodstatnější – jádra ve višňových peckách totiž obsahují malé množství kyanidu, který je zdrojem jemné a neodolatelné vůně, podobné hořkým mandlím. Palírníci o tom vědí svoje… Takže proto.
Přísady:
80 g másla + na vymazání plechu
3 celá vejce
100 g pískového cukru
200 ml kefíru (popřípadě o něco více)
150 g hladké mouky
150 g polohrubé mouky (celozrnné špaldové) + na vysypání plechu
1 prášek do pečiva
vrchovatá polévková lžíce čerstvých levandulových květů (v nouzi i sušených, stačí zarovnaná lžíce, stojí ale za to využít sezóny, kdy se kvetoucí levandule potkává se zráním višní)
miska višní
Postup:
Předehřejeme troubu na 180 °C. Plech vymažeme máslem a vysypeme moukou. Zbylé máslo rozpustíme.
Jsou-li višně velké, obalíme je v mouce, aby v těstě příliš neklesly.
Máslo prošleháme v míse s cukrem, přidáme vajíčka, kefír, nakonec prosátou mouku s práškem do pečiva, levanduli a připravíme lité těsto.
Těsto vlijeme na plech, poklademe višněmi (spíš hustěji) a vložíme do trouby.
Pečeme 20-25 minut, dokud vytažená špejle není suchá. Vyklopíme na mřížku a necháme vychladnout. Nakrájíme na čtverečky a poprášíme moučkovým cukrem.
Když bublaninu doplníte levandulovou limonádou, máte zahradní slavnost, jako když vyšije.
(Poznámka 1: recept je propočítaný na plech 25x30 cm. Na velký plech zdvojnásobte množství ingrediencí.
Poznámka 2: tohle je moje letošní první bublanina, která má k dokonalosti daleko. K té dospívám u takového čtvrtého pátého výtvoru. Jenže než se propracuju k dokonalosti, bude po višních a k čemu vám by vám byl můj báječný recept?
Poznámka 3: letošní rok je na višně chudý. Není-li zbytí, použijte třešně. I tak bude výsledek skvělý.)
