V rodné vsi se prý o mně říká, že musím mít vždycky něco extra. Něco na tom bude. Nestačí mi klasika v podobě třešňové bublaniny, ve svém receptu trvám na višních. A aby toho nebylo málo, přidávám do těsta kvítky levandule.
Tuhle kombinaci jsem poprvé ochutnala v džemu na farmářském trhu a utkvěla mi v chuťové paměti. Višně dodávají jemnému těstu potřebný chuťový i barevný kontrast, levandule zanechá na jazyku příjemný aromatický dozvuk. Mimoto višně nikdy nevypeckovávám, i když v očích některých mužů to je velké mínus.
Plivání pecek patří k létu stejně neodmyslitelně jako pekáče bublaniny. Nemluvě o tom, že vypeckovávání je otrava. To však není to nejpodstatnější – jádra ve višňových peckách totiž obsahují malé množství kyanidu, který je zdrojem jemné a neodolatelné vůně, podobné hořkým mandlím. Palírníci o tom vědí svoje… Takže proto.
Přísady:
80 g másla + na vymazání plechu
3 celá vejce
100 g pískového cukru
200 ml kefíru (popřípadě o něco více)
150 g hladké mouky
150 g polohrubé mouky (celozrnné špaldové) + na vysypání plechu
1 prášek do pečiva
vrchovatá polévková lžíce čerstvých levandulových květů (v nouzi i sušených, stačí zarovnaná lžíce, stojí ale za to využít sezóny, kdy se kvetoucí levandule potkává se zráním višní)
miska višní
Postup:
Předehřejeme troubu na 180 °C. Plech vymažeme máslem a vysypeme moukou. Zbylé máslo rozpustíme.
Jsou-li višně velké, obalíme je v mouce, aby v těstě příliš neklesly.
Máslo prošleháme v míse s cukrem, přidáme vajíčka, kefír, nakonec prosátou mouku s práškem do pečiva, levanduli a připravíme lité těsto.
Těsto vlijeme na plech, poklademe višněmi (spíš hustěji) a vložíme do trouby.
Pečeme 20-25 minut, dokud vytažená špejle není suchá. Vyklopíme na mřížku a necháme vychladnout. Nakrájíme na čtverečky a poprášíme moučkovým cukrem.
Když bublaninu doplníte levandulovou limonádou, máte zahradní slavnost, jako když vyšije.
(Poznámka 1: recept je propočítaný na plech 25x30 cm. Na velký plech zdvojnásobte množství ingrediencí.
Poznámka 2: tohle je moje letošní první bublanina, která má k dokonalosti daleko. K té dospívám u takového čtvrtého pátého výtvoru. Jenže než se propracuju k dokonalosti, bude po višních a k čemu vám by vám byl můj báječný recept?
Poznámka 3: letošní rok je na višně chudý. Není-li zbytí, použijte třešně. I tak bude výsledek skvělý.)
Víte, komu se anglicky říká „late bloomer“? Poupěti, co si dává na čas, než ukáže, co v něm je. Tomu, kdo své barvy předvede ve chvíli, kdy to možná už nikdo nečeká. Ve slabších chvilkách si říkám, že to je určitě můj případ.
Pozdní rozkvět má totiž i svá pozitiva. Přesvědčila jsem se o tom minulou neděli. Jdu takhle mezi poli, letošní bezovou limonádu už jsem skoro obrečela – a vtom ho potkám! Černý bez, co ještě kvetl. Neklekla jsem, jak káže lidová moudrost, protože rostl v kopřivách. Obrala jsem poslední květy, vystačily akorát na jednu dávku sirupu.
Jenže od té doby uběhl skoro týden, takže k čemu vám bude můj recept. Ale nevěšte hlavu. Pokud letos na žádného bezového opozdilce už nenarazíte, využijte jiných možností. Právě totiž kvetou veškeré spořádané levandule a limonáda z nich je úžasná. Budete originální a ještě si užijete barevných kouzel.
Potřebujete jen:
1/4 šálku (4 polévkové lžíce) květů levandule
3/4 šálku cukru
štávu z 2-3 citrónů
Postup:
Květy levandule zalijte půl litrem vařící vody a nechte 10 minut stát. Slijte a smíchejte s cukrem.
Teď přijde kouzlo! Přidejte citrónovou šťávu a sledujte, co se stane.
Až se dodivíte, přelijte do většího džbánu, doplňte 1/2 - 3/4 litrem dobře vychlazené vody nebo sodovky a podávejte s ledem.
Zvolna upíjejte a dávejte si načas. Vždyť co jiného než trpělivost přináší ty nejkrásnější z květů!
--------------------------------------
Recept na bezový sirup
Potřebujete:
10-12 květenství černého bezu
4 šálky cukru
1 bio citrón
2 lžičky kyseliny citrónové
Bezové květy nasbírejte za suchého dne. Doma z nich jemně sklepejte případné hmyzí návštěvníky.
Mezitím přiveďte k varu 2 1/2 šálku vody a přisypte cukr. Míchejte, dokud se nerozpustí a odstavte z plotny.
Nechte 10 minut chladnout, mezitím škrabkou oloupejte vrchní vrstvu kůry z citrónu a vymačkejte z něj šťávu.
Do hrnce s cukrovým sirupem přidejte bezová květenství, citrónovou kůru, šťávu a kyselinu citrónovou. Přiklopte a nechte stát přes noc.
Druhý den sceďte sirup přes jemné sítko a nalijte do lahví. V lednici vydrží až týden, pro delší skladování je lépe ho zmrazit (v plastových lahvičkách).
Nejlépe chutná ředěný bublinkovou vodou nebo minerálkou. Skvěle ochutí i zálivku na salát (vinaigrette) nebo marinádu na maso.
První červencové dny mají podivuhodnou schopnost vyvolat pocit, že léto bude trvat věčně. Ovšem za podmínky, že jste školou povinní. Jestli ono to nesouvisí spíš s věkem? To už nikdy nezjistím. Coby velká holka jsem jednou provždy povinná prací a o sledování nebeských poutí bílých mraků, zatímco líně ležím v trávě, si můžu nechat jenom zdát.
Kromě pocitů letní bezstarostnosti provázela první prázdninové dny mého dětství taky vůně jahod. V neglobalizovaných dobách jsme si na ně museli počkat až do léta. Takže stačí slabý závan a v duši mám na pár vteřin červenec. Vůně mandarinky naopak spolehlivě přivolá náladu prosincovou. A mohla bych se rozněžňovat dál. Nad omamnými akáty a lípami a bezy, jejichž kvetení jsem letos prošvihla a limonádu už neudělám, protože tady nepomůže ani globalizace.
Ale zpátky k jahodám. Existuje pár božských spojení a jahody se smetanou jsou jedním z nich. K sezónní dokonalosti postačí troška čerstvě vytočeného medu. Recept ani nemusím psát, ostatně proč tohle celé vůbec píšu? Jahody se smetanou nejsou žádná horká novinka a připravit je dokáže malé dítě. Upřímně, píšu to z nostalgie a taky proto, že už nemám prázdniny.
Ale abych přinesla aspoň trochu čerstvé inspirace, nabídnu kombinaci, která u nás zatím není úplně doma. A to jahody s mátou. Stačí ozdobit hotový výtvor snítkou máty, zavřít oči, přivonět a rázem jste na anglickém pikniku. Anebo hodit pár lístků do džbánku s vodou. A pak se pohledem zastavit na obloze a zkusit na chviličku věřit, že tohle léto nikdy neskončí.
Připadá mi, jako by všechno rašilo tak překotně, skoro ze dne na den. Rozhodla jsem se, že oživím i svůj jídelníček a jedno pučení jsem zinscenovala u sebe na parapetu.
Den 1
Den 2
Den 3
Den 4
Den 5
P.S. Pro pořádek připojuji jednoduché instrukce:
Fazole mungo přes noc namočíme. Ráno slejeme, propláchneme, nádobu na klíčení otočíme dnem vzhůru a postavíme na talířek. (Moje nádoba je z dm – byla ve slevě - postačí však i obyčejná zavařovačka, kterou zakryjete gázou, upevníte gumičkou a postavíte na talířek na dvě špejle, aby dovnitř mohl vzduch.)
Večer opět propláchneme, a tak to opakujeme, dokud se neobjeví klíčky. Naklíčenou luštěninu (obilí, semínka) potom skladujeme v lednici a proplachujeme 2x denně.
Pro klíčení se hodí již zmiňované fazole mungo, čočka, hrách, cizrna, pšenice, či semínka vojtěšky (alfalfa). Přidáváme je do salátů či jako oblohu k jídlu, chceme-li si radikálně vylepšit bilanci čerstvých vitamínů, minerálů, enzymů a aminokyselin.
A řekla bych, že pomáhají i tehdy, potřebujeme-li vnitřně osvěžit a otevřít se nové inspiraci. Nádoba na klíčení bude u mě tohle jaro nejspíš v permanenci.
Mějte se svěže
Květy plihnou v lijácích, romantika je v trapu, prostě ideální počasí na to zalézt si do postele s knížkou – a krabicí sušenek. Po čase jsem se vrátila k Našemu tragickému vesmíru od Scarlett Thomas, který mě před víc než rokem inspiroval k návratu k pletení. A vlastně přispěl i ke vzniku tohoto blogu. Souvislostí je tu víc, příběh mé oblíbené knihy, jež půvabně odhaluje lesk a bídu směrů New Age, se odehrává v přesně v místech, kde jsem strávila jeden z nejinspirativnějších roků svého života.
Bylo to v jižním Devonu. Naučila jsem se tam vařit, rozšířila si zásobu britských idiomů a pronikla do tajů astrologie. Dartington a jeho okolí se totiž vyznačuje zvýšenou koncentrací bývalých hippies a vyznavačů všech myslitelných duchovních nauk. Zatím se mi v životě nejvíc hodily ty kuchyňské dovednosti. Například pečení sušenek, což byl každodenní rituál, který předcházel dopolednímu čaji. Každý den jsme pekli jiné. Nejhezčí byly ty spirálové. V mém receptu se do sebe zavíjí sladší oříškové těsto s tmavým kakaovým. A nedávno jsem se naučila, jak vykouzlit čtverečkové. Oboje jsou moc dobré.
Potřebujete:
350 g mouky (může být jemně mletá celozrnná)
250 g másla
100 g cukru (máte-li radši sladší, dejte 150 g)
¼ lžičky soli
½ lžičky prášku do pečiva
50 g mletých oříšků
3 lžíce kakaa (ideálně fair trade)
1 vajíčko, rozdělené na bílek a žloutek
2-4 lžíce mléka
Mouku prosejte do mísy se solí a práškem do pečiva. Přidejte cukr a máslo nakrájené na kousky a zpracujte v jemnou drobenku. Rozdělte na dvě poloviny.
K jedné polovině přisypte mleté oříšky, promíchejte, přidejte žloutek a 1 lžíci mléka. Rychle spojte ve vláčné těsto, rozdělte na dva díly, zabalte do fólie či alobalu a dejte do lednice na půl hodiny odpočinout. K druhé polovině prosejte kakao, opět promíchejte, přidejte 1-3 lžíce mléka a postupujte jako v předešlém případě.
Bílek mírně rozšlehejte vidličkou. Na pomoučeném válu rozválejte jeden díl světlého těsta na tloušťku asi 4 milimetry (používáte-li celozrnnou mouku, těsto bude trochu drobivější a je třeba průběžně spojovat praskliny na okrajích). Za pomoci válečku přeneste stranou na list papíru na pečení. Rozválejte jeden díl tmavého těsta. Světlou placku potřete bílkem a opět za pomoci válečku na ni přeneste tmavou placku. Jemně přitiskněte, nožem zarovnejte okraje, abyste získali obdélník o velikosti asi tak 18x25 cm.
A teď začíná kouzlení. Začněte placku opatrně smotávat. Pomáhejte si při tom papírem, pracujte jemně a nelekejte se, když těsto bude malinko praskat. Přitiskněte v místě spoje a hotový váleček jemně poválejte, aby byl pevný a vrstvy se spojily. Stejně postupujte u druhé půlky těsta. Pak válečky zabalte do alobalu a dejte do lednice nejméně na dvě hodiny ztuhnout.
Kouzlení pokračuje: z každého dílu těsta vyválejte váleček silný 4-5 cm. Rozkrojte jej podél na čtvrtiny. Nyní složte vždy dva a dva světlé a tmavé válečky k sobě jako šachovnici, spojte je za pomoci bílku, přitiskněte a váleček vytvarujte trochu do hranata. Opět dejte do lednice ztuhnout.
Rozehřejte troubu na 180˚C, ze ztuhlého těsta krájejte ostrým nožem sušenky o síle asi půl centimetru, položte na plech vyložený papírem na pečení.
Pečte asi tak 10 minut. Doporučuji zkontrolovat po sedmi minutách, a jestli jsou sušenky zlatavé, vytáhněte je z trouby. Nechte zchladnout na mřížce, mezitím si uvařte svůj oblíbený čaj a v knihovně najděte vhodnou literaturu. Další možností je zavřít oči, poslouchat šumění deště a snít… v mém případě o zelených kopcích s bílými tečkami oveček.
Tahle lahůdka na středovýchodní notu našla inspiraci v kuchařské knize od Wendy Cook, které tímto děkuji za všechno, co jsem se od ní v kuchyni – i mimo ni – naučila. Titul oné knihy zní The Biodynamic Food and Cookbook. Nakolik považuji biodynamické zemědělství a jeho filosofii za poněkud ezoterní, tenhle dezert je ztělesněním – no právě, ztělesněním! – smyslového požitku. Podle Wendy prý sám Rudolf Steiner prohlásil, že sladké pokrmy povznášejí duši k nebeským sférám.
Pochopitelně, nejen ty. Zážitek ze snoubení chutí v tomto dezertu bych, na základě nedávného srovnání, připodobnila k vřelému (a dlouhému) polibku. Neodolatelnou sladkost datlového sirupu vyrovnává navinulé granátové jablko, které je zároveň dokonalým protipólem k hutné oříškové chuti sezamu. To vše na pozadí svěžího jogurtu.
Je to zdravé, je to lahodné – a granátová jablka jsou ještě v sezóně. Díky vysokému obsahu antioxidantů mají příznivý vliv na srdce, zatímco vápník, na nějž je bohatý sezam, zase svědčí kostem. Pokud máte po ruce pár základních přísad, nemusíte se bát zlomenin jakéhokoli druhu a na sladké vlně se můžete nechat unášet, kdykoli se vám zachce.
Postup je snadný: smíchejte asi tak dvě lžíce tahini (nesoleného) se dvěma lžícemi datlového sirupu, přidejte krapet vody, aby se směs konzistencí přiblížila jogurtu. Z granátového jablka vyloupejte menší hrstičku zrnek. Do misky střídavě navršte bílý jogurt a sladkou směs v poměru asi tak 3:1. Na závěr jemně promíchejte, aby vznikla hezká spirála. Navrch posypte granátovými zrnky.
Příznivý efekt tohoto dezertu můžete samozřejmě umocnit následným polibkem. Líbání údajně tlumí stres a snižuje hladinu cholesterolu. Adrenalin, který se při něm vyplavuje do krevního oběhu, pak posiluje kardiovaskulární systém. Existuje snad zdravější spojení nebeských a pozemských sfér?
Nevím, čím to je, snad laděním předchozích příspěvků, ale nedá mi to, abych se neotřela o svátek sv. Valentýna. Tento den je vynikající příležitostí prodat zboží všeho druhu, a mezi ním i jahody, o které by uprostřed zimy nikdo jinak nezavadil. Jak kdosi trefně poznamenal, ty únorové jsou ztělesněním valentýnského svátku: červené, srdcovité - a tak trochu smutné.
A tak zapomeňte na jahody. Udělejte na svého milovaného či milovanou dojem ovocem daleko příhodnějším, které je navíc momentálně trendy - granátovým jablkem. Osvědčilo se již v mytických dobách, když bůh podsvětí sváděl krásnou Persefoné. Kdepak jahody...
Jeho barva, ani ne tak navenek jako uvnitř, je vášeň sama a vaše city sdělí o dost výmluvněji. Sezóna granátových jablek se sice chýlí ke konci, ale sehnat se ještě dají. Ovocný salát korunovaný granátovými zrnky tak bude výtečným zakončením mimořádné večeře, po níž budete svěží a v romantické formě.
Bude vám stačit jedno jablko (s červenou slupkou, například Rubín), jeden až dva pomeranče, jedno granátové jablko a hrozen vína bez peciček. Jablko nakrájejte na silnější plátky a pokapejte citrónovou šťávou, aby nezhnědlo. Z pomeranče okrájejte kůru a jednotlivé dílky vykrájejte ostrým nožem, abyste je zbavili membrán. Granátové jablko rozkrojte napůl. Získanou polovinu opatrně rozlomte a vyberte z ní zrnka. Upozornění: granátová štáva zanechává nesmazatelné stopy.
Inu, vášeň...
Na pěkný větší talíř elegantně navršte jablečné plátky a pomerančové dílky, posypte hroznovým vínem, završte granátovými zrnky a připravte se na ovace.
A pokud zrovna nemáte po ruce blízkou duši, kterou byste mohli ohromovat svou kulinární fantazií, vychutnejte si granátovou lahůdku sami. Obsahuje totiž látky, které velmi prospívají srdci.
I zlomenému.
